O zapomenutém Ikarusu 620

05. 01. 2022

V samém závěru roku 2021 se autobusová sbírka Muzea MHD rozrostla o další vozidlo. Je jím dnes už poměrně zapomenutý typ autobusu Ikarus 620. Proto si pojďme připomenout kapitolu jeho poměrně krátké, ale nezanedbatelné historie v pražské MHD.

Maďarské autobusy Ikarus jsou velice dobře známé prakticky po celém světě. V době jejich největší slávy, byla roční produkce až 12 tisíc autobusů ročně. Tyto autobusy se pak vyvážely do 50 zemí světa na 5 kontinentech. To však hovoříme o 70. a 80. letech, kdy se nejen v Praze, proháněly obecně známé kloubové Ikarusy 280, zvané „čabajky“. Ale my se nyní přesuneme o něco hlouběji do historie.

První autobusy značky Ikarus se v pražské MHD objevily už na přelomu let 1963 a 1964. Byl to právě typ 620, který měl kompenzovat nedostatečné dodávky nových tuzemských autobusů Škoda 706 RTO. Městské dvoudvéřové Ikarusy 620 se začaly vyrábět v roce 1959, ale do Československa se první z nich dostal až v listopadu 1963. Bylo to v rámci vývojového úkolu Výzkumného ústavu dopravního, který měl tento typ autobusu urychleně vyzkoušet a zhodnotit. Zkoušky bohužel nedopadly vůbec dobře – nedostatky autobusu vysoce převažovaly nad jeho klady. Asi největší výhrady byly k extrémní hlučnosti vozu, která vysoce převyšovala povolené normy. Například hluk v kabině řidiče dosahoval až 112 dB, což je v dnešních měřítkách asi jako hluk sbíječky, nebo hluk na rockovém koncertu. Další výhrady byly k nevhodnému odstupňování převodovky, které pro provoz v kopcovitém terénu nebylo vůbec vhodné a bylo poplatné rovinnému charakteru země původu autobusu. Výhrady byly i k samotnému ovládání vozu. I přes toto velmi nelichotivé hodnocení se dodávky městských Ikarusů 620 a jejich linkových verzí s označením 630 záhy rozeběhly na plno. Už počátkem roku 1964 měla garáž Dejvice ve stavu 40 zcela nových „šestsetdvacítek“.

Z důvodů již popsaných, nebyly u provozního personálu tyto Ikarusy moc oblíbené. Praxe bohužel ukázala, že tyto vozy nepatřily ani mezi nejspolehlivější. Vyzdvihnout se u nich ovšem daly údajně velice dobré brzdy, synchronizovaná převodovka a přepážka přes celou šířku vozu, která zcela oddělovala poměrně bohatě dimenzovaný prostor pro řidiče, od prostoru cestujících. Cestující zas ocenili sníženou zadní plošinu pouze s jedním nástupním schodem. Tento konstrukční prvek byl v porovnání s autobusy Škoda 706 RO a RTO i záhy nastupujícími „ešemkami“ zcela výjimečný. Design Ikarusů 620 působil poměrně moderně a zcela nezvyklé bylo opravdu velké využití hliníku při opláštění karosérie. Hliníková byla celá střecha i většina plechů na bocích karosérie. Motor byl vznětový šestiválec Csepel s objemem 8,3 l s výkonem 145 k (106,5 kW). Maximální rychlost 65 km/h, zrychlení z 0 na 50 km/h při plném zatížení za 64 s. Mechanická převodovka měla pět převodových stupňů vpřed a jeden vzad. V městském provozu se ale vzhledem k jejímu nevhodnému odstupňování a poměrně nízkému výkonu motoru, převážně využíval II. stupeň. Na délku byl autobus o necelý 1,5 m kratší než Škoda 706 RTO, celková obsaditelnost cestujícími byla udávána 70 osob, z toho 24 sedících. Pražské vozy byly označeny evidenčními čísly 4500 – 4539.

Zatímco autobusy RTO měly v pražském provozu životnost kolem 10 let, tak většina Ikarusů 620 dodaných v jediné 40 kusové sérii, byla vyřazena už v letech 1965 a 1966. Poslední dva vozy byly z provozu vyřazeny v roce 1969. Údajně žádný z vyřazených vozů nebyl zlikvidován, všechny byly odprodány dalším provozovatelům. Většinou šlo o různé národní podniky, či zemědělská družstva v celém Československu. Tím se historie těchto prvních autobusů značky Ikarus v Dopravním podniku hl. m. Prahy uzavřela.

Do Československa bylo v letech 1963 až 1967 údajně dovezeno celkem 318 kusů těchto městských autobusů typu 620. Linkových jednodveřových verzí typu 630 ještě o mnoho více. Do provozu byly zařazovány skoro ve všech tehdejších dopravních podnicích a ČSAD. Zkušenosti s jejich provozem však byly všude stejné. Poměrně vysoké počty dodaných Ikarusů 620/630 do Československa, lze přisoudit kvótám, které určovaly, kolik Ikarusů musí podnik odebrat, aby mohl dostat odpovídající počet požadovaných autobusů Škoda 706 RTO…

Do dnešní doby se Ikarusů 620/630 dochovalo obecně velice málo, pár funkčních exemplářů je v Maďarsku, Německu a Polsku. Vrak autobusu Ikarus 620, byl letos společně s velkým souborem náhradních dílů získán z Technického muzea Brna. Počet dochovaných exemplářů městských Ikarusů 620 na území bývalého Československa lze s rezervou spočítat na prstech jedné ruky. Žádný z nich není provozní, ani kompletní. Získáním tohoto exponátu se podařilo sbírku Muzea MHD doplnit o sice už poměrně zapomenutého, avšak velice zajímavého představitele historie pražských autobusů. Zároveň tím naplňujeme snahu, zkompletovat poválečnou vývojovou linii všech základních typů pražských autobusů. Po renovaci bude Ikarus třetím nejstarším autobusem muzejní sbírky a pravděpodobně jediným pojízdným autobusem svého typu v ČR.