Trochu velikonoční téma, vlečné vozy zvané vajíčka

Podle návrhu architekta Jana Kotěry vznikly krásně zaoblené vlečňáky, vzhledové odpovídající motorovým vozům. Ringhoffer vyrobil pro Elektrické dráhy celkem 70 těchto vozů.

V roce 1909 sérii ev.č.623-ev.č.652 a v následujícím ev.č.653-ev.č.692. Původní vzhled vzů s plošinami vybavenými mřížovými dvířky prošel během provozu dvěma velkými úpravami. Na přelomu dvacátých až třicátých let byly zrušeny přepážky plošin a mřížová dvířka nahrazena dvoukřídlými dveřmi. V poválečné éře pak byla zpevněna karoserie nahrazením vyjímatelných oken polospouštěcími a zesílením sloupků. U posledních vozů dokonce došlo ke zmenšení oken a přídání jednoho sloupku. Místo tří oken pak tedy měly vozy čtyři.

Úpravou procházela i další výstroj, místo jedné brzdové zásuvky uprostřed čela se objevily dvě po stranách a kvůli příliš slinému brzdnému účinku osmišpalkové brzdy byl počet zdrží snížen na čtyři jen na vnějších stranách kol.

Vyřazování vozů začalo v polovině padesátých let, poslední vůz byl vyřazen v roce 1964. Ve Střešovicích máme hned tři vajíčka: ev.č.624, ev.č.628 a ev.č.638. Dva vozy patří mezi muzejní "zkameněliny". Jen vůz ev.č.628, ač v nejstarší možné podobě, je určen pro komerční provoz.

/LV/

Vlečný vůz známý pod přezdívkou "vajíčko" na Smetanově nábřeží při průvodu v roce 2015. Vůz ev.č.624 patří do první série "vajíček" 623 - 652 vyrobené v roce 1909. I když ve třicátých letech prošel modernizací dosazením dvoukřídlých vstupních dveří a odstraněním přepážek, v roce 1949 se dočkal i polospouštěcích oken. Při rekonstrukci na muzejní mu byly okna zrekonstruovány jako původní vyjímatelná. Vůz se dočkal úplného konce provozu v roce 1964.
Druhé muzejní "vajíčko" číslo 638 představuje vrcholnou modernizaci v poválečných letech. Výměnou oken za čtyři polospouštěcí se zvětšila tuhost karoserie, vůz byl přitom vyřazen ve stejném roce jako starší provedení se třemi okny. Snímek z vozovny Hloubětín při jízdě ze soustruhu v roce 2015.
Třetím "vajíčkem" ve Střešovicích je provozní vůz číslo 628. Jako jeden z mála se kupodivu dochoval i s původním pojezdem, ale skříň byla kompletnbě zbourána a postavena znovu v co nejstarším provedení. Samozřejmě ústupky nutnými pro provoz. Nezvyklá souprava s motorovým vozem "ponorka" při služební jízdě do dílen v Hostivaři 2010.
Hned dvojice "vajíček" tentokrát modernizovaných polospouštěcími okny, ale jen třemi o něco menšími. Souprava je zachycena pod Muzeem na Václavském náměstí v 60.letech minulého století. Zdroj: Zaniklý svět tramvají.
Davle 1976, střecha vozu 624 ztratila svou původní oblost, přesto se povedla velká část konstrukce zachovat, kvůli původnosti se nechal vůz s rekonstruovanými vstupy bez plošinových přepážek.
Druhý muzejní vůz 638 zůstal po celou dobu existence v Praze u DPP. Změnil jen působiště z kolejí se přestěhoval do loděnice na Smíchově kde sloužil jako domek strážného.
Interier "vajíček" byl ve třicátých letech standartizován jako u všech pražských vozů na podélné lavice a dvoukřídlé dveře.
Běžným standardem byla i měrka na placené zavazadlo. Pokud průvodčí zjistil, že kufr překračuje rozměry mírky byl oprávněn vybrat poplatek.
Vlečné vozy jsou brzděny elektricky brzdovým proudem z motorového vozu, ten spíná "solenoid" pod vozem. Aby brzdy správně fungovaly nastavují se pomocí "ráčny" s článkovým řetezem.
Provozní vůz 628 byl vzhledem k celkové rekonstrukci karoserie vyhotoven ve verzi s přepážkami a místo dvoukřídlých dveří jen s mřížovými dvířky. Oprava vozu byla dokončena v roce 1998.
Interier vozu 628 je zhotoven v původním kombinovaném provedení lavic.
Vajíčko 638 s polospouštěcími okny tvoří soupravu společně s "krátkým vamberákem" 728 a motorovým vozem 297.