Rok 2001 byl na nové muzejní přírůstky vcelku plodný. Do expozice byla umístěna vyhybkářská budka a na jaře představena jako nový exponát sezóny. Povedlo se složit zastávkový sloupek se skleněným límcem a probíhala oprava vozíku vrchní stavby. Tu se povedlo dokončit v dubnu a vozík byl tak hned druhou expoziční novinkou roku. Povedlo se zprovoznit akumulátorový vozík z Rustonky. Vyzkoušen byl i v pohybu, ale pokud by se někdy měl zúčastnit tramvajového výročního průvodu, tak jen jako vlečný bez pohonných řetězů. Baterie by to nejspíš nevydržely a navíc je vozík pomalejší než koňka.
Další novinkou bylo převzetí opraveného "ofeňáku" z Krnova a také dostrojení nádrže na vodu sběračem a kolečky regulátoru kropiče.
Silniční vozidla byla posílena o montážní vůz Škoda RT-Schörling, který se povedlo na poslední chvíli stáhnout z odprodeje mimo podnik a sbírka vozidel metra se rozšířila o lokotraktor zvaný "prasátko".
Symbolickým koncem může být získaný zvonec zřejmě z prvních vozů elektrických drah koncem předminulého století. Jeho dvě repliky jsou dosazeny na vůz 88.
/LV/
Vyhybkářská nebo dispečerská budka (podle potřeby) spočinula v expozici muzea. V této budce je na rozdíl od její dřevěné předchůdkyně i topení a telefonní linka. V muzeu několkrát změnila pozici naposledy byla po zavedení EET přesunuta k vratům a sloužila jako další stanoviště pokladních.V roce 2001 se nám podařilo zkompletovat zastávkový sloupek se skleněným límcem, alá padesátá léta.Z "ohrádky na letišti" tedy z ohrady vrchní stavby na montážní ploše v Rustonce, jsme získali vrak přívěsného vozíku. Vozík se připojoval za tramvaj a sloužil k přepravě režijního materiálu. Za záchranu vděčí pozorným pracovníkům vrchní stavby otci a synovi Wimmerovým, ti nás na něj upozornili a domluvili i převoz.Z Krnova jsme v březnu dostali dáreček ve formě bývalého vozu koňky. Původní podvozek byl prodloužen asi o metr, zachována zůstala jeho epocha jako vleku elektrické tramvaje, tedy delší rozvor náprav.Otevřené vozy byly dvou typů, buď s podélnými lavicemi zády k sobě ve středu vozu tzv.arény, nebo naše varianta s příčnými lavicemi - ofeňák, v Británii zvané "toustovač".V roce 2001 se povedlo i dostrojit kotel na vodu. Po dosazení "kladky" už není pochyb, že je to tramvaj. V pozadí modrá T3 pro natáčení amerického akčního filmu alá Švýcarsko.Po dlouhých letech nám dodala elektrotechnická firma nové "brejle" na elektromotor akumulátora vozíku. Ty původní přišly k úhoně při jeho prvotní záchraně z Rustonky v osmdesátých letech. Vozík byl vybaven bateriemi a slavnostně se projel po dvoře 24. března 2001.V dubnu téhož roku byla dokončena oprava vozíku vrchní stavby. Tady se jednalo hlavně o nová prkna a odstranění později doplněného osvětlení pro provoz za nákladním autem. Dnes má vozík navíc ještě olejovou lampu právě pro noční provoz.V červenci přijel z Heřmaniček opravený "Šérlink". Vzhledově jsme se mu později ještě věnovali a vrátili na auto hodně prvků vytažených z heřmaničkovského šrotu. Ani motorově to nebyla žádná sláva, posádka nám vůz předávala se slovy, že se vylomil zub na věnci startéru. Ten se hned při dalším startování kousl do věnce a vůz musel být odtažen do našich dílen v Hostivaři.Říjen, metro nám darovalo vyřazený lokotraktor. Rozměrově odpovídá dvounápravové tramvaji, jen je dvakrát těžší a tlusté železniční okolky neumožňují bezproblémový pohyb po tramvajové síti.Na snímku lokotraktor sune do haly muzejní "šiml" ev.č.4217. Díky bezpražcovému uložení kolejnic na dvoře vozovny si rozchod mašinka upravuje podle své potřeby.Zazvonil zvonec a konec roku 2001 je tu. Zvonec, který nám přinesl dárce musí pocházet z úplného počátku pražských elektrických tramvají. Páka umožňuje zvonit za stejný zvonec i průvodčímu vleku, průvodčí motoráku měl pro sebe očko na paličce. Mezi vozy byla natažena kožená šňůra.
.jpg)
