Klikou kontroléru to nezačalo

Nejnovějším přírůstkem do muzejní sbírky je originální klika od Ringhoffera. Její příběh je trochu výhrou v tramvajácké loterii.

Vše začalo tím, že kolegyně tramvajačka Jana Dolejšková zaslala fotku z bazaru získané kliky kontroléru s dotazem, co znamenají ta vyražená čísla po obvodu.

Přiznávám, že nic takového jsem neviděl, a tak jsem její dotaz přeposlal svým kolegům. Odpovědí se sešlo hned několik. Jde o výrobní čísla kontrolérů ke kterým klika patřila. To byla specialita jen Ringhoffera, kontrolery jiných výrobců, a tedy ani kliky, číslovány nejsou.

Napadlo nás, jaká čísla mají kontroléry na našich vozech a jen tak ze zvědavosti jsme se šli podívat na vozy v expozici. Dobře přístupný je "letňák" (ev.č.500) a tak jsem jen stoupl na spřáhlo a nahnul se nad desku kontroléru. „91156“ hlásím kolegovi.

Cože, zírá kolega Ondra, vždyť podle fotky má klika čísla 91153-4!

No jo, je to blízko, jdeme ještě k předku vozu a tam se totálně odrovnáme. 91153!!

Hned odpoledne píšu Janě, že kliku musí přinést a něco uvidí. Původně jsem jí chtěl kliku vyvložkovat, aby jí mohla jako řidička používat při práci, ale měním plán. Vyvložkováním (vevařením vložky) by došlo k poškození výrobních čísel.

Nakonec tedy paní řidička dostala kliku jinou navíc i s reverzní (směrovou) kličkou i když nám kliku chtěla nechat i tak.

Škoda, že se nepovedlo dohledat podle výrobního čísla rok výroby kliky, jisté je jen to, že na vůz 500 se kontroler dostal až při rekonstrukci někdy v šedesátých letech.

Do fotogalerie jsem přidal další podobně získané předměty ve sbírce a jejich příběhy, které tedy nejsou pokaždé tak zajímavé, ale to nesnižuje šlechetnost dárců. Kéž by všichni, kdo navštíví naše muzeum věci jen přinášeli. Bohužel máme i opačné zkušenosti to však raději ponechme tentokrát stranou.

/LV/

První fotografie koupené kliky na náhodném kontroleru. Klika má značné vůle a "sázet" stupně by s ní prostě stejně nešlo.
Po kolika letech se sešla klika se svým kontrolerem se zatím zjistit nepodařilo. Na voze 500 však byly původně nižší a menší regulátory od Františka Křižíka. Kontroler ČKD se na vůz dostal zřejmě až v šedesátých letech. Samotné výzbroje se dodávaly i na rekostrukce starších vozů už na přelomu dvacátých a třicátých let min. století.
K originální klice Ringhoffer (správně ČKD) máme i reverzní kličku, ale ta patří k jinému kontroleru.
Zajímavým příběhem disponuje i zásobník na mince. Tahle fotografie mi přišla od Martina Mendla, s dotazem: „nevíš co to je?“ Zase jsem nevěděl, ale opět jsme dali odpověď dohromady. Martine, přivez to, je to unikát!
Bohužel sotva jsme zjistili k čemu přístroj sloužil, záhadně zmizel. Byl totiž objeven při úklidu vozovny Strašnice a znovu uklizen. Asi po roce však zase vyplaval a tak jej dnes můžete obdivovat ve voze T2 ev.č. 6002.
Podobně uklízel čerstvý důchodce ing. Pavel Flajšhans na chatě. Získali jsme tak unikátní sadu jízdních řádů z dvacátých let minulého století.... ...pořadovky, římské číslice byly specialitou okružní linky 2 kde rozlišovaly směr jízdy....
...a držák na noviny, udájně sloužil pro cestující v tramvaji.
Od průvodčího Vladimíra Hrušky zase máme kleště na označování jízdenek z roku 1914.
Náš bývalý kolega Lukáš Kouba nám donesl znáček Praga na naší "Vejtřasku".
Ondra Láska sehnal na burze znáček na monťák RT.
Jednoho dne přinesl vedoucímu vozovny Jaroslavu Papstovi neznámý muž zvonec. Jarda takový zvonec neznal na tramvajích byly v době jeho služby jiné a zvonec si nechal v kanceláři jako dekoraci.
Mně se však nezdál sokl na plošině vozu 88, zvonec tam krásně zapadl. Problém však byl, že zvonec je jen jeden, vyrobil jsem tedy hned dvě repliky a originál vrátil panu vedoucímu.
A naposledy vlastně první úspěšná sbírka pro muzeum. Po zrušení provozu starých tramvají v polovině sedmdesátých let nezůstal na voze jediný plošinový vnitřní zvonec. Na výzvu Luboše Kysely, aby kdo může oželet tuto relikvii, jí věnoval do muzea se našlo asi patnáct lidí a díky tomu se mohly vyrobit repliky a dnešní provoz tak může fungovat jako dřív.