Když to na kolejích klouže...

Sychravý listopad dělá čest svému jménu a padající listí zvláště tam kde jezdí tramvaje přidělává starosti hlavně řidičům dvounápravových tramvají a s vlekem zvláště. Zatímco př brždění vlek umí ještě pomoci, rozjezd do stoupání na mokrém listí už může být problém. Práci nám usnadňují moderní vozy, které si podsypávají písek sami podle toho, jak počítač vyhodnotí skluz či smyk vozu. Tedy na těch obvyklých místech v zastávkách už bývá posypáno.

V minulosti tramvajákům za klikami pomáhal traťový pochůzkář. Pochůzkář vykonával preventivní posyp v obvyklých místech, kde docházelo ke skluzu či smyku tramvajových vlaků. Tedy především ve stoupáních a klesáních tramvajových tratí. Nahoře i dole měl bednu s pískem a nářadím. Přes rameno si vzal "ledvinu" na popruhu plnou písku, mohla vážit až třicet kilogramů, do jedné ruky lopatku a do druhé trychtýř s dlouhým žlábkem opatřeným na konci překlápěcím hrotem. Hrot se usadil do žlábku kolejnice tak aby žlab od trychtýře směřoval na hlavu kolejnice. Pak už jen stačilo za chůze lopatkou sypat písek do trychtýře.

Sypala se obvykle jen jedna kolejnice (aby nedošlo k odizolování vlaku) a to jak ve směru dolů, tak nahoru. Poté co už bylo posypáno a písek tramvaje rozdrtily a vytlačily do kolejového žlábku, stačilo už jen projít trať s "dloubákem" a písek ze žlábku již jen opět vyhrnout na hlavu kolejnice.

Tramvajím se tak šetřil písek pro mimořádné události, třeba když vás provozní okolnosti donutily zastavit tam kde se pak obtížně rozjíždělo.

Figurínu pochůzkáře i s nářadím máme v expozici muzea MHD a před lety nám i jeden pochůzkář ožil v rámci přehlídky uniforem ke 140 letům MHD v Praze.

/LV/