100 let plecháčů

Před 100 lety, v pátek 20. června 1924 vykonal úřední zkoušku první vlečný vůz s celokovovou karosérií evidenččíslo 805. Vleky této konstrukce dostaly celkem výstižnou přezdívku "plecháč".

Výrobcem byl zpočátku jen smíchovský Ringhoffer, ale poslední vozy vyrobila kolínská továrna na vozy.

Vyrobeno bylo během let 1924 - 1931 celkem 380 vozů a jednotlivé série se od sebe odlišovaly, podle vývoje techniky a používaných materiálů.

Plecháče se v provozu nedočkaly konce dvounápravových tramvají a dosloužily už v roce 1972.

/LV/

První plecháč měl číslo 805, předchozí čísla ještě patřila vlečným vozům rekonstruovaným z vysloužilých motoráků. Vůz 810 patří do série 805-854, identifikačním znakem této série je, že na střeše není žádný větrák. Foto: Archiv DPP
Do druhé série plecháčů z roku 1925 (855-904) patří provozní vůz 855. Rekonstruován byl v letech 2002-2004 přímo ve vozovně Střešovice. Kolektiv pracovníků, který se podílel na jeho opravě se nechal takto zvěčnit na dvoře vozovny. Od druhé série už byly na střeše náporové větrače.
Druhá série byla poslední, která byla vystrojena tzv. špalíkovou brzdou. Tedy, že se přitahují brzdové zdrže přímo na obruče kol.
Běžné provozní brzdění u všech sérií obstarává solenoid (elekromagnetická cívka s kovovým jádrem, které se po vpuštění proudu vtáhne dovnitř) napájený je z motorového vozu pomocí kabelu. Zpětný pohyb obstarává pružina.
Třetí série 905-1034 byla vyrobena v roce 1926. Vlečný vůz 1013 u Národního divadla 1935. Foto: Archiv DPP
Třetí sérii zastupuje dochovaný vůz 999, ten si můžete prohlédnout přímo v expozici muzea MHD. Odlišností této série už užití kotoučových brzd.
Kotoučové brzdy se skládají z dvoudílných kotoučů umístěných ve středu každé osy. Na příčné traverze konstrukce vozu je pak upevněn třmen s brzdovými detičkami.
Vyjmutý brzdový třmen s nůžkovým mechanismem z vozu 999. Třmen byl stejně jako špalíková brzda ovládán přes páku solenoidem.
Po vyřazení mnohé plecháče skončily v chatových osadách jako chatky nebo u hřišť jako šatna. Vůz 1057 pocházející ze čtvrté série 1035-1084 (1927) zůstal sice u DPP, ale sloužil jako šatna podnikovým fotbalistům v Hostivaři. V roce 2018 však i on DPP opustil.
V interieru vozu 1057 už v té době hnízdili třeba ptáci na krabičce na jízdenky, vlevo je otvor v přepážce po náporovém větráku.
Náporový větrač, respektive jeho zaústění do interiéru v muzejním voze 999.
Interier vozu 999 s ampulemi vnitřního osvětlení a rámovými okny.
Na plošině nesmí chybět mírka na zavazadla, cokoli přesahuje povolené rozměry, muselo být zpoplatněno. Průvodčí u sebe nemusel mít metr, stačilo přiložit!
V roce 1928 přišla ze Smíchova další série plecháčů 1085-1134. Novinkou, vyzkoušenou už na posledním voze předchozí série byly rotační větráky Fletner. Druhou změnou jsou bezrámová boční okna z tlustého kaleného skla.
V interieru Fletnery ústily "hrnci" s kolečkem. Kolečkem se pootočením otvíraly nebo zavíraly otvory v boku. Větráky se točily působením větru i při stání vozu (nesmělo být bezvětří) Velké lopatky chytaly vítr a malé pod nimy fungovaly jako turbínka nasávající vzduch dovnitř. Účinnost však nebyla nijak ohromující.
Za války celokovová skříň přežila i bombardování, jen tlaková vlna vytloukla všechna okna. Vinohradská tržnice 14.2.1945. Fotot: Archiv DPP.
Plecháč šesté série z roku 1929 (1135-1184) po natáčení válečného filmu na Zvonařce. Destrukce skříně při průjezdu tankem však byla dosažena až po předchozím naříznutí skříně a odstranění lavic z interieru. 5.10.1974 Foto: Jiří Heráček.
Plecháče dojezdily v roce 1972, snímek Michaela Bora nám přibližuje typickou třívozovou soupravu na Bělehradské v roce 1967. Podle náporových větráků patří vozy mezi série z let 1925-1927.
Poslední vyrobený plecháč číslo 1219, patří do série 1205-1219 a byl společně s dalšímy třiceti vozy vyroben v Kolíně. Patří do muzejní sbírky DPP. Výstaviště 2015.
Interier posledního plecháče s bezrámovými okny, díky delším čelům jsou na plošinách svislé zádržné tyče.
Pod lavicemi se ukrývá skříňka pro osobní věci průvodčího (třeba svačinu a pití).
A ještě srovnání plošin smíchovského a kolínského vozu. Vozy vyráběné ke konci byly těžší a delší a je nutno podotknout, že je stejně vyráběl i Ringhoffer.