Vlastimír Mudra

Velkou prozíravost a mnohaletou zarputilost projevil Vlastimír Mudra. Patří k těm nenápadným lidem, jejichž osobní přičinění po řadě let přispělo k současné tváři Prahy.

Velkou prozíravost a mnohaletou zarputilost projevil Vlastimír Mudra. Patří k těm nenápadným lidem, jejichž osobní přičinění po řadě let přispělo k současné tváři Prahy.

Vlastík, jak mu říkají kamarádi a spolupracovníci, se narodil roku tisíc devět set třicet devět. Jeho celoživotní zájem o tramvaje ho nasměroval do Dopravního podniku. V roce tisíc devět set padesát pět nastoupil do učení v oboru elektrozámečník tramvají a trolejbusů. Jako učedník v tramvajové vozovně Motol patřil ke skupince mladých lidí, kteří uváděli do provozu tehdy nové tramvaje T1 („té-jedna“), když si s nimi starší generace údržbářů nevěděla rady. Po vyučení se jeho pracovištěm staly ústřední dílny, původně ve vozovně Hloubětín a později v hostivařském areálu, kde věrně pracoval až do roku dva tisíce devět téměř do svých sedmdesáti roků.

Vlasta Mudra koncem šedesátých let vnímal, že blížící se závěr provozu dvounápravových tramvají promění tvář pražských ulic a skončí téměř stoletá etapa koloritu města s typickými obrazy a zvuky. V roce tisíc devět set šedesát devět se stal spoluzakladatelem uskupení dopravních fandů, později nazvaného Kroužek přátel městské dopravy při Kulturním domě Dopravních podniků hlavního města Prahy. Kroužek dodnes sdružuje stovky členů mapujících historii i současnost městské dopravy v Praze a dalších městech. Vlasta Mudra svůj zájem orientoval převážně na záchranu pražských historických tramvají a řada z nich je nyní vystavena v naší expozici. Ostatně s naším muzeem je spjat dodnes jako externí spolupracovník a člen Muzejní rady.

Pan Mudra se však nespokojoval jen se záchranou muzejních tramvají, které jsou cenné exponáty chráněné památkovým zákonem. Jeho vizí bylo vzkříšení starých tramvají, aby se mohly vrátit do ulic města a svým provozem potěšit pražské obyvatele i návštěvníky. V sedmdesátých letech, kdy byly staré tramvaje vyřazovány, je společně se svými kamarády měnil za staré železo a část tramvají uchránil od likvidace. Vozy zůstávaly odstavené v areálu ústředních dílen a tato kolekce zde byla dopravním podnikem víceméně jen trpěna.

Situace se obrátila téměř po dvou desetiletích, kdy bylo rozhodnuto, že roku tisíc devět set devadesát jedna se uskuteční na pražském výstavišti Všeobecná československá výstava připomínající sté výročí Zemské jubilejní výstavy a tedy i sté výročí první tratě pražských elektrických tramvají. Po letech úvah vznikl prostor pro historickou tramvajovou linku a pro využití tramvají po léta opatrovaných panem Vlastimírem Mudrou. Tramvaje z jeho takříkajíc pololegální sbírky se staly základem dnešní flotily vozidel využívaných na historické lince číslo čtyřicet jedna či pro objednané a komerční jízdy.

Vlastíku, děkujeme!