František Křižík

Počátky elektrické trakce a elektrifikace vůbec jsou v Praze i v Čechách spjaty se jménem František Křižík. Jeho jméno je všeobecně známé, ale jeho pozoruhodný životní příběh bývá zastřen pod výčtem jeho úspěchů na poli propagace elektrotechniky.

Počátky elektrické trakce a elektrifikace vůbec jsou v Praze i v Čechách spjaty se jménem František Křižík. Jeho jméno je všeobecně známé, ale jeho pozoruhodný životní příběh bývá zastřen pod výčtem jeho úspěchů na poli propagace elektrotechniky. František se narodil roku tisíc osm set čtyřicet sedm ve velmi chudé rodině chromého ševce a posluhovačky v městečku Plánice v Pošumaví jako vymodlené dítě v době, kdy už jeho matce bylo čtyřicet pět let. Jeho rodiče pochopili, že pokud chtějí synka vytrhnout z naprosté chudoby, musí mu dopřát vzdělání a dvanáctiletého Františka vypravili na studia do Prahy na německé a později české reálné gymnázium. Traduje se, že v té době již asi šedesátiletá nemajetná maminka gymnazistu Františka podporovala natolik obětavě, že mu jednou za měsíc nosila pěšky zásoby jídla ze zhruba sto dvacet kilometrů vzdáleného domova. Maturitu ale František nesložil, protože neměl na úhradu poplatku za vykonání zkoušky. Naštěstí prokázal velký talent a nadšení a na pražskou techniku byl přijat jako mimořádný posluchač.

Po vysokoškolském absolutoriu inženýr Křižík pracoval na železnici a už zde začal uplatňovat svou technickou invenci. Do povědomí veřejnosti ho dostalo zdokonalení obloukové lampy, které si patentoval roku tisíc osm set osmdesát. V následujícím roce bylo jeho řešení na Mezinárodním elektrotechnickém veletrhu Paříži oceněno zlatou medailí. Patentová práva pro zahraniční trhy prodal a tím se ekonomicky zajistil takříkajíc na celý život.

Jeho další podnikání mělo veliký propagační dopad, ale ekonomický efekt mu nepřinášelo – byl více technikem, než obchodníkem. Postupně zřizoval elektrické osvětlení v českých městech, zřizoval městské elektrárny, postavil tři elektromobily. Do historie pražské městské dopravy se zapsal roku tisíc osm set devadesát jedna stavbou první české elektrické dráhy – tramvaje na Letné, která měla více předváděcí, než praktický účel. O pět let později zřídil a ve své režii provozoval tramvajovou trať Praha–Libeň–Vysočany, která už měla skutečný význam. Po jedenácti letech opotřebenou dráhu odkoupily pražské Elektrické podniky. Mimo vlastního tramvajového podniku se podílel na stavbě tramvajových provozů měst Královské Vinohrady a Plzeň.

V roce tisíc devět set tři elektrifikoval první železniční trať v Rakousku-Uhersku, a to dodnes fungující dráhu z Tábora do Bechyně. Tento podnikatelský počin mu přinesl čest a slávu – a také finanční problémy, z nichž se jeho firma ani po letech nevzpamatovala. Roku tisíc devět set sedmnáct ustavuje Pražská úvěrní banka akciovou společnost, která přebírá Křižíkův podnik do svých rukou. Zklamaný sedmdesátiletý vynálezce se stáhl do ústraní. Zemřel v obci Stádlec u Tábora roce tisíc devět set čtyřicet jedna ve věku nedožitých čtyřiadevadesáti let. Pochován je na pražském Slavíně.